Mother Holle by Grimm Brothers
Once upon a time there was a widow who had two daughters; one of them was beautiful
and industrious, the other ugly and lazy. The mother, however,
loved the ugly and lazy one best, because she was her own daughter,
and so the other, who was only her stepdaughter, was made to do all the work of the house, and was quite the Cinderella of the family.
Her stepmother sent her out every day to sit by the well in the high road, there to spin until she made her fingers bleed.
Now it chanced one day that some blood fell on to the spindle, and as the girl stopped over the well to wash it off, the spindle suddenly sprang out of her hand and fell into the well.
She ran home crying to tell of her misfortune, but her stepmother spoke harshlyto her, and after giving her a violent scolding, said unkindly,
‘As you have let the spindle fall into the well you may go yourself and fetch it out.’
The girl went back to the well not knowing what to do, and at last in her distress
she jumped into the water after the spindle.
She remembered nothing more until she awoke and found herself in a beautiful meadow,
full of sunshine, and with countless flowers blooming in every direction.
She walked over the meadow, and presently she came upon a baker’s oven full
of bread, and the loaves cried out to her,
‘Take us out, take us out, or alas! we shall be burnt to a cinder; we were baked through long ago.’
So she took the bread-shovel and drew them all out.
She went on a little farther, till she came to a free full of apples.‘Shake me, shake me.
I pray,’ cried the tree; ‘my apples, one and all, are ripe.’
So she shook the tree, and the apples came falling down upon her like rain; but she continued shaking until there was not a single apple left upon it.
Then she carefully gathered the apples together in a heap and walked on again.
The next thing she came to was a little house, and there she saw an old woman looking out, with such large teeth, that she was terrified, and turned to run away.
But the old woman called after her, ‘What are you afraid of, dear child?
Stay with me; if you will do the work of my house properly for me,
I will make you very happy. You must be very careful, however, to make my bed
in the right way, for I wish you always to shake it thoroughly,
so that the feathers fly about; then they say, down there in the world, that it is snowing; for
Stay with me; if you will do the work of my house properly for me,
I will make you very happy. You must be very careful, however, to make my bed
in the right way, for I wish you always to shake it thoroughly,
so that the feathers fly about; then they say, down there in the world, that it is snowing; for
I am Mother Holle.
’ The old woman spoke so kindly, that the girl summoned up courage and agreed to enter into her service.
She took care to do everything according to the old woman’s bidding and every time
she made the bed she shook it with all her might, so that the feathers flew about like
so many snowflakes.
’ The old woman spoke so kindly, that the girl summoned up courage and agreed to enter into her service.
She took care to do everything according to the old woman’s bidding and every time
she made the bed she shook it with all her might, so that the feathers flew about like
so many snowflakes.
The old woman was as good as her word: she never spoke angrily to her, and gave her roast and boiled meats every day.
So she stayed on with Mother Holle for some time, and then she began to grow unhappy.
So she stayed on with Mother Holle for some time, and then she began to grow unhappy.
She could not at first tell why she felt sad, but she became conscious at last of great longing
to go home; then she knew she was homesick, although she was a thousand times better off with Mother
Holle than with her mother and sister. After waiting awhile, she went to Mother Holle and said, ‘I am so homesick, that I cannot stay with you any longer, for although I am so happy here.
,I must return to my own people.’
Then Mother Holle said, ‘I am pleased that you should want to go back to your own people,
and as you have served me so well and faithfully,I will take you home myself.’
Thereupon she led the girl by the hand up to a broad gateway.
,I must return to my own people.’
Then Mother Holle said, ‘I am pleased that you should want to go back to your own people,
and as you have served me so well and faithfully,I will take you home myself.’
Thereupon she led the girl by the hand up to a broad gateway.
The gate was opened, and as the girl passed through, a shower of gold fell upon her,
and the gold clung to her, so that she was covered with it from head to foot.
‘That is a reward for your industry,’ said Mother Holle, and as she spoke
she handed her the spindle which she had dropped into the well.
The gate was then closed, and the girl found herself back in the old world close to her mother’s house.
‘That is a reward for your industry,’ said Mother Holle, and as she spoke
she handed her the spindle which she had dropped into the well.
The gate was then closed, and the girl found herself back in the old world close to her mother’s house.
As she entered the courtyard, the cock who was perched on the well, called out:
'Cock-a-doodle-doo! Your golden daughter's come back to you.'
Then she went in to her mother and sister, and as she was so richly covered
with gold, they gave her a warm welcome.
She related to them all that had happened, and when the mother heard
how she had come by her great riches, she thought she should like her ugly,lazy daughter to go and try her fortune.
So she made the sister go and sit by
the well and spin, and the girl pricked her finger and thrust her hand into a thorn bush, so that she might drop some blood on to the spindle ; then she threw it into the well, and jumped in herself.
Like her sister she awoke in the beautiful meadow, and walked over it till she came to the oven.‘Take us out, take us out, or alas! we shall be burnt to a cinder we were baked through long ago,’ cried the loaves as before.
But the lazy girl answered, ‘Do you think
I am going to dirty my hands for you?’ and walked on.
Presently she came to the apple-tree. ‘Shake me, shake me, I pray; my apples, one and all, are ripe,’ it cried. But she only answered,
'Cock-a-doodle-doo! Your golden daughter's come back to you.'
Then she went in to her mother and sister, and as she was so richly covered
with gold, they gave her a warm welcome.
She related to them all that had happened, and when the mother heard
how she had come by her great riches, she thought she should like her ugly,lazy daughter to go and try her fortune.
So she made the sister go and sit by
the well and spin, and the girl pricked her finger and thrust her hand into a thorn bush, so that she might drop some blood on to the spindle ; then she threw it into the well, and jumped in herself.
Like her sister she awoke in the beautiful meadow, and walked over it till she came to the oven.‘Take us out, take us out, or alas! we shall be burnt to a cinder we were baked through long ago,’ cried the loaves as before.
But the lazy girl answered, ‘Do you think
I am going to dirty my hands for you?’ and walked on.
Presently she came to the apple-tree. ‘Shake me, shake me, I pray; my apples, one and all, are ripe,’ it cried. But she only answered,
‘A nice thing to ask me to do, one of the apples might fall on my head,’ and passed on.
At last she came to Mother Holle’s house, and as she had heard all about the large teeth from her sister, she was not afraid of them, and engaged herself without delay to the old woman.
The first day she was very obedient and industrious, and exerted herself to please
At last she came to Mother Holle’s house, and as she had heard all about the large teeth from her sister, she was not afraid of them, and engaged herself without delay to the old woman.
The first day she was very obedient and industrious, and exerted herself to please
Mother Holle, for she thought of the gold she should get in return.
The next day, however, she began to dawdle over her work, and the third day she was more idle still; then she began to lie in bed in the mornings and refused to get up.
Worse still, she neglected to make the old woman’s bed properly, and forgot to shake it so that the feathers might fly about.
So Mother Holle very soon got tired of her, and told her she might go.
Worse still, she neglected to make the old woman’s bed properly, and forgot to shake it so that the feathers might fly about.
So Mother Holle very soon got tired of her, and told her she might go.
The lazy girl was delighted at this, and thought to herself, ‘The gold will soon be mine.’
Mother Holle led her, as she had led her sister, to the broad gateway; but as she was passing through, instead of the shower of gold, a great bucketful of pitch came pouring over her.
‘That is in return for your services,’ said the old woman, and she shut the gate.
So the lazy girl had to go home covered with pitch, and the cock on
the well called out as she saw her:
'Cock-a-doodle-doo! Your dirty daughter's come back to you.'
But, try what she would, she could not get the pitch off and it stuck to her as long as she lived.
‘That is in return for your services,’ said the old woman, and she shut the gate.
So the lazy girl had to go home covered with pitch, and the cock on
the well called out as she saw her:
'Cock-a-doodle-doo! Your dirty daughter's come back to you.'
But, try what she would, she could not get the pitch off and it stuck to her as long as she lived.
Paní Zima
Bratři Grimmové
Byla jedna vdova a ta měla dvě dcery, ze kterých byla jedna krásná a pilná a ta druhá ošklivá a líná.
Ale tu ošklivou a línou měla daleko raději, protože to byla její vlastní dcera, tu druhou jen proháněla, aby zastala všechnu práci a v domě byla jen za popelku. Ubohá dívka denně sedávala na studni u cesty, kde předla tak usilovně, až jí prýštila krev z prstů. Jednou se stalo, že měla přadeno celé krvavé a tu se sklonila nad studni, aby je vyprala ve vodě, ale ono ji vypadlo a spadlo dolů. Děvče plakalo a běželo k maceše a vyprávělo jí o tom neštěstí. Ale macecha mu hrubě vyčinila a pravila nemilosrdně: „Když ti přadeno spadlo dolů, tak ho pěkně přineseš zpět!“ Tak šla dívka zpět ke studni a nevěděla si rady, až nakonec ze strachu před matkou do studny skočila, aby přadeno přinesla. Ztratila vědomí, a když přišla opět k sobě, ležela na jedné krásné louce, na které rostlo tisíce květů, a na nebi zářilo slunce.
Dívka se po té louce vydala, až přišla k peci, která byla plná chleba a ten na ni zavolal: „Vytáhni mne, děvče, ven, ať se nespálím!“ Tak přistoupila k peci a bochníky jeden po druhém vytahala ven. Potom šla dál, až přišla k jabloni, která byla jablíčky zcela obsypaná a volala na ni: „Setřes ze mne ta jablíčka, děvče, už jsou zralá!“ Tak stromem zatřásla a jablíčka padala, jakoby pršela a třásla tak dlouho, dokud na jabloni nezůstalo jediné. Když jablíčka posbírala na jednu hromadu, kráčela dál. Konečně přišla k nějaké chaloupce, ze které vykukovala jakási stařenka a ta vám měla tak velké zuby, až z toho bylo jednomu úzko a dal by se na útěk. Ale stařenka zavolala: „Čeho se bojíš milé dítě? Zůstaň u mne.
Dívka se po té louce vydala, až přišla k peci, která byla plná chleba a ten na ni zavolal: „Vytáhni mne, děvče, ven, ať se nespálím!“ Tak přistoupila k peci a bochníky jeden po druhém vytahala ven. Potom šla dál, až přišla k jabloni, která byla jablíčky zcela obsypaná a volala na ni: „Setřes ze mne ta jablíčka, děvče, už jsou zralá!“ Tak stromem zatřásla a jablíčka padala, jakoby pršela a třásla tak dlouho, dokud na jabloni nezůstalo jediné. Když jablíčka posbírala na jednu hromadu, kráčela dál. Konečně přišla k nějaké chaloupce, ze které vykukovala jakási stařenka a ta vám měla tak velké zuby, až z toho bylo jednomu úzko a dal by se na útěk. Ale stařenka zavolala: „Čeho se bojíš milé dítě? Zůstaň u mne.
Když v domě řádně zastaneš všechnu práci, dobře se ti povede. Zvláště musíš dbát na to, abys mi řádně natřásla peřiny, až z nich budou létat pírka, to potom na světě sněží, neboť já jsem Paní Zima.“ Protože k ní stařenka promluvila tak přátelsky, dívka se zmužila a souhlasila a do služby nastoupila. O vše pečovala k stařenčině spokojenosti a natřásala peřiny, že z nich pírka létala jako sněhové vločky. Díky tomu si u stařenky žila spokojeně, neslyšela od ní za celé dny žádné ošklivé slovo a jídla i pití měla dostatek.
A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.
Za nějaký čas dívka posmutněla a zprvu sama nevěděla, co jí schází, ale nakonec pochopila, že se jí stýská po domově, i když tady se má tisíckrát lépe než doma, přece se jí po lidech stýskalo. Nakonec pravila Paní Zimě: „Matičko Zimo, sednul na mne stesk po domově, a i když se u vás mám tak dobře, nemohu tu déle zůstávat, musím nahoru za svými.“ Paní Zima odvětila: „To se mi líbí, že si přeješ vrátit se domů, a protože jsi mi tak věrně sloužila, já sama tě vyprovodím.“ Vzala ji za ruku a vedla k vysoké bráně. Brána se před nimi otevřela, a když pod ní dívka procházela, tu se spustil zlatý déšť a celou ji pokropil zlatem od hlavy až k patě. „To máš za to, že jsi byla po všechen čas tak pilná.“ řekla Paní Zima a podala jí přadeno, které jí tenkrát spadnulo do vody. Potom se brána zavřela a dívka se ocitnula zase nahoře na Božím světě, nedaleko od domu macechy. Když přišla na dvůr, seděl na studni kohoutek a zavolal: “Kykyryký, naše Zlatěnka se nám vrátila.“ Vešla dovnitř do domu, a protože přišla celá pokrytá zlatem, macecha i sestra ji dobře přijaly. Vyprávěla jim, co se jí přihodilo a když matka slyšela, jak k tomu velkému bohatství přišla, nepřála si nic jiného, než podobné štěstí opatřit i své ošklivé a líné dceři.
Ta si musela také sednout na studnu a přísti, aby i její vřeténko zkrvavělo, píchla se do prstu a k tomu ještě ruce strčila do šípkových růží. Potom přadénko hodila do studny a sama skočila za ním. Jako její sestra se ocitla na překrásné louce a toutéž stezkou kráčela dál. Když přišla k peci, volal na ni chleba: „Vytáhni mne! Vytáhni mne! Jinak se spálím, peču se už moc dlouho!“ Ale ta lenošivá dívka odpověděla: „To tak, abych se celá ušpinila!“ a šla pryč. Potom přišla k jablůňce, která na ni volala: „Zatřes mnou! Zatřes mnou! Ta jablka jsou všechna zralá!“ Ale dívka odvětila: „Ty jsi mi dobrá, ještě mi nějaké spadne na hlavu!“ a šla pryč. Když přišla k chaloupce Paní Zimy, nebála se, protože o jejích obrovských zubech už slyšela, a rovnou se k ní přihlásila do služby. První den se přemohla a byla pilná a poslouchala Paní Zimu, když jí něco poručila, neboť myslela na zlato, které bude její odměnou. Ale druhého dne si už trošku zalenošila, toho třetího ještě o trochu více, to už se jí ráno moc vstávat nechtělo. A postel Paní Zimy taky nepopravila, jak se patřilo, a peřinu řádně nenatřásla, nelítala z ní žádná pírka.
To se Paní Zimě znelíbilo, a tak dívce službu vypověděla. Ale ta byla spokojená, neboť se těšila, že teď na ni poprší zlatý déšť. Paní Zima ji zavedla k bráně, ale když pod ní dívka stála, místo zlata se na ní vylil celý kotel smůly. „To je odměna za tvoji službu!“ řekla Paní Zima a brána se zavřela. Tak přišla dívka domů, ale byla celá pokrytá smůlou, a kohoutek, který seděl na studni, zavolal:
A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.
Za nějaký čas dívka posmutněla a zprvu sama nevěděla, co jí schází, ale nakonec pochopila, že se jí stýská po domově, i když tady se má tisíckrát lépe než doma, přece se jí po lidech stýskalo. Nakonec pravila Paní Zimě: „Matičko Zimo, sednul na mne stesk po domově, a i když se u vás mám tak dobře, nemohu tu déle zůstávat, musím nahoru za svými.“ Paní Zima odvětila: „To se mi líbí, že si přeješ vrátit se domů, a protože jsi mi tak věrně sloužila, já sama tě vyprovodím.“ Vzala ji za ruku a vedla k vysoké bráně. Brána se před nimi otevřela, a když pod ní dívka procházela, tu se spustil zlatý déšť a celou ji pokropil zlatem od hlavy až k patě. „To máš za to, že jsi byla po všechen čas tak pilná.“ řekla Paní Zima a podala jí přadeno, které jí tenkrát spadnulo do vody. Potom se brána zavřela a dívka se ocitnula zase nahoře na Božím světě, nedaleko od domu macechy. Když přišla na dvůr, seděl na studni kohoutek a zavolal: “Kykyryký, naše Zlatěnka se nám vrátila.“ Vešla dovnitř do domu, a protože přišla celá pokrytá zlatem, macecha i sestra ji dobře přijaly. Vyprávěla jim, co se jí přihodilo a když matka slyšela, jak k tomu velkému bohatství přišla, nepřála si nic jiného, než podobné štěstí opatřit i své ošklivé a líné dceři.
Ta si musela také sednout na studnu a přísti, aby i její vřeténko zkrvavělo, píchla se do prstu a k tomu ještě ruce strčila do šípkových růží. Potom přadénko hodila do studny a sama skočila za ním. Jako její sestra se ocitla na překrásné louce a toutéž stezkou kráčela dál. Když přišla k peci, volal na ni chleba: „Vytáhni mne! Vytáhni mne! Jinak se spálím, peču se už moc dlouho!“ Ale ta lenošivá dívka odpověděla: „To tak, abych se celá ušpinila!“ a šla pryč. Potom přišla k jablůňce, která na ni volala: „Zatřes mnou! Zatřes mnou! Ta jablka jsou všechna zralá!“ Ale dívka odvětila: „Ty jsi mi dobrá, ještě mi nějaké spadne na hlavu!“ a šla pryč. Když přišla k chaloupce Paní Zimy, nebála se, protože o jejích obrovských zubech už slyšela, a rovnou se k ní přihlásila do služby. První den se přemohla a byla pilná a poslouchala Paní Zimu, když jí něco poručila, neboť myslela na zlato, které bude její odměnou. Ale druhého dne si už trošku zalenošila, toho třetího ještě o trochu více, to už se jí ráno moc vstávat nechtělo. A postel Paní Zimy taky nepopravila, jak se patřilo, a peřinu řádně nenatřásla, nelítala z ní žádná pírka.
To se Paní Zimě znelíbilo, a tak dívce službu vypověděla. Ale ta byla spokojená, neboť se těšila, že teď na ni poprší zlatý déšť. Paní Zima ji zavedla k bráně, ale když pod ní dívka stála, místo zlata se na ní vylil celý kotel smůly. „To je odměna za tvoji službu!“ řekla Paní Zima a brána se zavřela. Tak přišla dívka domů, ale byla celá pokrytá smůlou, a kohoutek, který seděl na studni, zavolal:
„Kykyryký, naše Smolka je opět doma.“
Ta smůla na té zlé a lenošivé dívce ulpěla na celý její život a nikdy se jí už nezbavila.
Ta smůla na té zlé a lenošivé dívce ulpěla na celý její život a nikdy se jí už nezbavila.
