Once upon a time, there was a girl named Cinderella.
She was a kind, honest, and sweet person.
She was beautiful on the inside, which made her beautiful on the outside too.
Cinderella’s mother died when she was a very small girl, and so her father had remarried.
Cinderella’s stepmother was a horrible, mean person.
Cinderella and her father had to go and live with her in her old, dusty house.
The stepmother’s two daughters were just as mean and horrible as their mother, which had made them ugly on the outside. They were jealous of Cinderella’s beauty, so they made her wash all their clothes, cook all their food, and clean up all their mess.
Cinderella was very unhappy, but she did all her chores without complaining. She dreamed of the day she would be able to leave the awful house and get away from her stepmother and stepsisters.
One day, a messenger arrived at the house in a fine, black and gold carriage.
He brought a letter from the King and Queen, addressed to Cinderella and her stepsisters!
“To All Eligible Ladies of the Kingdom,
It is the pleasure of the King and Queen to invite you to a ball tomorrow night.
Their son, the eligible Prince, is ready to be married and is hoping to meet his princess.”
“Of course, Cinderella won’t be going!” spat the Stepmother. “The Prince will be looking for a proper wife, someone beautiful and clever. There is no point in ugly Cinderella going to the ball.”The stepdaughters tittered and nodded their heads.
The next evening, Cinderella heard her stepsisters squealing and shrieking as they left to go to the ball without her.
“I’m so tired of waiting for the day I can leave this place,” sobbed Cinderella, “
In a flash of blinding white light, a beautiful girl with violet hair and a flowing dress appeared. Cinderella screamed.
“Hush! Do not be frightened Cinderella. I am your fairy godmother, come to rescue you from this terrible place!”
Cinderella was confused. “Me? Why me?”
The Fairy Godmother smiled and sighed.
“Oh Cinderella, you poor girl. You are the kindest, sweetest girl in all of the Kingdom, and if the Prince were to meet you, he would fall in love instantly.
Bang! A pumpkin in the garden outside grew and grew, changing in colour and shape until an exquisite pink carriage was formed.
Whoosh! Cinderella’s clothes grew longer and fuller, until she stood in a fancy white ballgown. Glass as smooth as liquid ran around her bare toes until they were perfectly encased in slippers of pure, clear crystal.
Crack! A mouse that has been running through the garden, startled by the noises, began to swell, until a fully-grown footman in an elegant red suit stood beside the carriage. With a warning from the Fairy Godmother that the magic would wear off by midnight, Cinderella climbed into her carriage and escaped towards the palace.
When Cinderella arrived at the Ball, the whole room parted to let the mysterious girl pass through, astounded by her fabulous carriage and crystal shoes.
The Prince saw Cinderella’s dazzling dress and silky red hair from his lookout at the top of the ballroom stairs.
“That is the most beautiful girl I have ever seen!
In a private ballroom with golden floors and glowing chandeliers, the Prince and Cinderella danced and talked for hours. Although she could not give away her true identity, she dazzled the Prince with her charm, cleverness, and lovely face.
Cinderella gasped as she heard the clock strike midnight.
The Prince could not bear to lose the beautiful girl who knew he wanted to be his wife. Scooping the slipper from the floor where it fell, he went out the very next day to find the foot that fit it.
After seeing many ladies who feet were too big or too small, he arrived at Cinderella’s stepmother’s house. Her sisters went first, trying to stuff their fat, purple toes into the shoes and wailing when they couldn’t fit them in. Finally, it was Cinderella’s turn. The Prince knew right away when he saw her beautiful face turn towards him that she was the one who had danced so gracefully beside him. It was no surprise that her foot slipped daintily into the shoe – a perfect fit.
“Cinderella, you are so beautiful on the outside because you are the kindest, sweetest person in all the land. Come away from this place and rule the Kingdom as my Queen!” said the Prince.
1: A Kind Girl Once upon a time, there was a very kind girl. Her name was Ella. She lived happily with her father. Ella had fine clothes and jewelry. She had a big room with a warm, cozy bed. And there was always plenty of food. One day Ella and her father were walking in town. Wonderful smells came from the bakery."Let's get a treat," Father said. Ella saw a young beggar sitting in the town square. "That poor boy," Ella said. "Father, can we please get something for him?" Father smiled warmly."You are very kind, Ella." Father bought some bread. Ella gave it to the boy. "Thank you, miss," the boy said. A few days later, Ella saw Father in the garden. "You look happy, Father," she said. Father laughed. "I have exciting news!" "I met a lovely lady," Father said. "We're going to get married!" Ella gasped. "Father, I'm so happy for you!" A week later Father got married. Ella's new stepmother had two daughters. The older daughter was tall and thin. The younger one was short and plump. "It's nice to meet you!" Ella said. The two daughters smiled. So did their mother. But there was a nasty look in her eyes. Sad News Ella's father was on a hunting trip. One morning Stepmother woke Ella. "Get up, lazy girl," she snapped. "I have some news. Your father is dead!" Ella gasped. Tears filled her eyes. "Oh no!" she cried in pain. "Father! My poor father . . ." After that, nothing was the same. Ella was still kind and polite. But Stepmother was now mean. Stepmother gave fancy dresses to her daughters. Ella wore ugly, old rags.The stepsisters slept in soft feather beds. Ella slept on a hard bed made of straw. Gert napped all day long. Trudy ate all day long. But Stepmother made Ella work . She scrubbed, swept, and mopped. "Pretty little Ella," Stepmother said. "You think you're better than we are. You think you're prettier too." "No, I don't!" Ella said. "You're my family now. I love all of you." "Ugh." Stepmother sneered. "You're too nice. Go and make my lunch! And tend the fire again! I don't want my daughters to catch a cold." Ella liked to sit near the fire. She remembered her days with Father. "I miss him so much," she thought. The stepsisters saw Ella by the fire. Trudy giggled. "You're covered in ashes!" "Ella likes ashes and cinders," Gert said. "Let's call her . . . Cinderella!" A Royal Message The next morning a trumpet blew loudly. "A royal messenger!" Stepmother cried. Stepmother and her daughters ran outside. Cinderella wiped her hands on her apron. Then she followed them. "I wonder what the message is," she thought. A big crowd was outside. The royal messenger sat on a horse. He held a long piece of paper. "Ahem!" the messenger said. "This is a very important message. The prince is hosting a ball. All fine ladies in the kingdom are invited." "Ooh!" several ladies said at once. Cinderella's stepsisters clapped with delight. "We're going to the prince's ball!" Gert cried. Trudy's eyes lit up. "This is so exciting!" she said. "Maybe the prince will ask me to marry him!" Gert snorted. "No way, Trudy. The prince will fall in love with me! I'm beautiful and tall." Trudy put her hands on her hips. "Well, I'm beautiful and . .plump!" "Girls, girls," Stepmother said. "You're both beautiful." "A ball," Cinderella said softly. "There will be music and dancing. It will be so much fun." "Ha-ha! Cinderella!" Stepmother laughed loudly. "You're not going to the ball. You are not a fine lady!" Getting Ready for the Ball The stepsisters kept talking about the ball. "I will wear my favorite jewels," Gert said. "I'm going to dance with the prince," Trudy said. "Hmph!" Gert said. "The prince won't dance with you. He'll be too busy dancing with me!" "Girls, girls," Stepmother said. "The prince will dance with both of you." "How do you know?" Trudy asked. Stepmother had a wicked grin. "The prince is looking for a wife. So he will dance with all the ladies. Trudy and Gert clapped with delight. "You both must impress him," Stepmother said. "Then he'll want to marry one of you. And I can move to the palace!" Later Stepmother found Cinderella . "You must make pretty gowns for my daughters. Everything must be perfect!"Cinderella made two beautiful gowns. The stepsisters put them on. "I look lovely!" Trudy said. "I look lovely too!" Gert said. Trudy looked at Cinderella. "Poor Cinderella," she whispered. "You will miss the ball." Stepmother spun around. "Hush, Trudy! Cinderella has work to do!" she yelled. "She will stay home and scrub floors." At last it was the night of the ball. "Good-bye, Cinderella!" the stepsisters called. Tears slipped from Cinderella's eyes. She began to sob. A Visitor Cinderella felt awful. Her stepsisters were at the fancy ball. But she was home alone. "I wish I could go to the ball." Cinderella wiped away her tears. "I must not feel sorry for myself," she said. "I have lots of work to do." Cinderella got a rag and a bucket. She got down on her hands and knees. And she began to scrub. Cinderella heard something. "What was that?" she thought. She went outside. There was a small woman at the fountain. She had sparkling wings. "Oops," she said. "I'm all wet!" Cinderella gasped. "W-who are you?" "I'm your fairy godmother," the woman said. She stood up and flapped her wings. The fairy flew over to Cinderella. "I'm here to check on you," she said. "I wanted to make sure you're okay." Cinderella stared in surprise. Suddenly she burst into tears. "My dear!" the fairy said. "What's wrong? Tell me!" "I'm not okay," Cinderella said. "My life is terrible! I work and work and work. And tonight . . ." "You want to go to the ball," the fairy said. Cinderella sniffed. "Yes, but—" The fairy smiled brightly. "Then you will go!" A Wish Comes True Cinderella stared at her fairy godmother. "Really? I can go to the ball?" Godmother nodded. "Yes. Run to the garden and bring me a pumpkin." "A pumpkin?" Cinderella went to the garden. She found a nice pumpkin and ran back. "Here!" Cinderella set the pumpkin in front of Godmother. Godmother tapped it with her wand. Zap! The pumpkin was now a golden coach! "Next we need some horses," Godmother said. "I'll find some mice!" Cinderella said. Godmother counted. "One. Two. Three. Four." Zap! The mice turned into a team of horses. "Hmm." Godmother looked around. "Who will drive the golden coach?" "There are rats in the cellar," Cinderella said. "Perfect!" Godmother replied. "Bring me one!"Zap! Soon a jolly driver with whiskers stood there. Zap! Zap! Two lizards became handsome servants. Godmother smiled. "Your coach is ready, my dear!" "But .." Cinderella pointed at her clothes. The fairy touched her lightly with the wand. Zap! Cinderella's ugly rags were gone. Now she wore a beautiful gown with sparkling jewels. And on her feet . . . Cinderella wore the prettiest glass shoes in the world! She climbed into the coach. "Good-bye, Godmother! I'm off to the ball!" The Princess Arrives The golden coach started down the road. "Wait!" Godmother called. The coach stopped. Cinderella looked back. "What is it?" "You must obey one rule tonight," Godmother said. "You must leave the ball by midnight or . . ." "Yes?" Cinderella asked. "Poof!" Godmother said. "Your golden coach will disappear. Your clothes will turn back into rags." Cinderella nodded. "I promise, Godmother. I will leave the ball by midnight." The horses took off again. "Thank you!" Cinderella called. At the ball the prince danced with many fine ladies. One fine lady talked too much. One fine lady danced too fast. One fine lady stepped on his toes. "This is boring," the prince thought. He went outside and sighed. There were many fine ladies at the ball . But he didn't want to marry any of them. Just then the prince spotted something. A golden coach was coming. "Who's that?" he said. "It looks like a beautiful princess!" The golden coach arrived at the palace. Cinderella saw a handsome young man. "The prince!" she whispered. The prince rushed down the steps. "Hello," he said softly. He bowed and took Cinderella's hand. The prince and Cinderella entered the ballroom. Everyone hushed. "Who is that?" they whispered. "Who is that beautiful princess?" The Ball Cinderella danced with the prince. The king and queen watched them. "What a beautiful princess!" they said. The fine ladies stared too. "Who made the princess' gown?" they asked. "I want one!" "Me too!" Then Cinderella sat down with the prince. Servants brought out trays of food. The prince didn't eat a thing. He just stared at Cinderella. Cinderella spotted her stepsisters. She smiled at the prince. "I'll be right back." Cinderella brought some treats to her stepsisters. They thanked her and each gave a curtsy.Cinderella giggled quietly. They thought she was a real princess! The prince and Cinderella began to dance again. Before midnight Cinderella stopped. "I must go," she said. "Oh," the prince said sadly. "I'm having another ball tomorrow. Will you come?" "I will try," Cinderella said. At home, Godmother was waiting by the fire. "Oh, Godmother!" Cinderella said. "I had a wonderful time at the ball. The prince is so handsome!" Soon Cinderella's stepsisters came home . Cinderella yawned and stretched. She acted sleepy. "How was the ball?" she asked. Trudy frowned. "It was terrible." "Some dumb princess showed up," Gert said. "After that the prince ignored us!" Cinderella fell asleep with a smile. | 1: Laskavá dívka Byla jednou jedna moc hodná dívka. Jmenovala se Ella. Žila šťastně se svým otcem. Ella měla pěkné oblečení a šperky. Měla velký pokoj s teplou, útulnou postelí. A jídla bylo vždy dost. Jednoho dne se Ella a její otec procházeli městem. Z pekárny přicházely nádherné vůně."Dáme si pamlsek," řekl otec. Ella viděla na náměstí sedět mladého žebráka "Ten ubohý chlapec," řekla Ella. "Otče, můžeme pro něj prosím něco sehnat?" Otec se vřele usmál. "Jsi velmi laskavá, Ello." Otec koupil chleba. Ella ho dala chlapci. "Děkuji, slečno," řekl chlapec. O několik dní později viděla Ella otce v zahradě. "Vypadáš šťastně, otče," řekla. Otec se zasmál. "Mám vzrušující zprávy!" "Potkal jsem krásnou dámu," řekl otec. "Budeme se brát!" Ella zalapala po dechu. "Otče, mám z tebe takovou radost!" O týden později se otec oženil. Eli nová nevlastní matka měla dvě dcery. Starší dcera byla vysoká a hubená. Mladší byla malá a baclatá. "Ráda tě poznávám!" řekla Ella. Obě dcery se usmály. Stejně tak jejich matka. Ale v jejích očích byl ošklivý pohled. Smutná zpráva Ellin otec byl na lovu. Jednoho rána Macecha vzbudila Ellu. "Vstávej, líná holka," odsekla. "Mám nějaké novinky. Tvůj otec je mrtvý!" Ela zalapala po dechu. Oči se jí naplnily slzami. "Ach ne!" plakala bolestí. "Otče! Můj ubohý otec..." Poté už nebylo nic jako dřív. Ela byla stále milá a zdvořilá. Ale nevlastní matka byla teď zlá. Macecha dala svým dcerám luxusní šaty. Ela nosila ošklivé, staré hadry. Nevlastní sestry spaly v měkkých péřových postelích. Gert celý den zdřímla. Trudy jedla celý den. Ale nevlastní matka přiměla Elu pracovat .Drhla, zametala a vytírala. "Hezká malá Elo," řekla nevlastní matka. „ Myslíš si, že jsi lepší než my. Taky si myslíš, že jsi hezčí." "Ne, nechci!" řekla Ela. „Teď jsi moje rodina. Všechny vás miluji." "Uf." Macecha se ušklíbla. "Jsi příliš milá. Jdi a udělej mi oběd! A znovu hlídejte oheň! Nechci, aby mé dcery nastydly.“ Ela ráda sedávala u ohně. Vzpomněla si na své dny s otcem. "Moc mi chybí," pomyslela si. Nevlastní sestry viděly Elu u ohně. Trudy se zachichotala. "Jsi pokrytá popelem!" "Ella má ráda popel a oharek," řekla Gerta. "Říkejme jí... Popelka!" Královské poselství Druhý den ráno hlasitě zatroubil na trubku. "Královský posel!" Macecha plakala. Macecha a její dcery vyběhly ven. Popelka si otřela ruce do zástěry. Pak je následovala. "Zajímalo by mě, co je to za zprávu," pomyslela si. Venku byl velký dav.Královský posel seděl na koni. Držel dlouhý kus papíru. "Ehm!" řekl posel. „ Toto je velmi důležitá zpráva. Princ pořádá ples. Všechny skvělé dámy v království jsou zvány." "Ooh!" řeklo několik dam najednou.Popelčiny nevlastní sestry slastí tleskaly. "Jdeme na princův ples!" vykřikla Gerta. Trudy se rozzářily oči. "To je tak vzrušující!" ona řekla. "Možná mě princ požádá o ruku!" Gert si odfrkla. „V žádném případě, Trudy. Princ se do mě zamiluje! Jsem krásná a vysoká." Trudy si dala ruce v bok. "No, jsem krásná a... baculatá!" "Dívky, děvčata," řekla nevlastní matka. "Jste obě krásní." "Ples," řekla Popelka tiše. „Bude tam hudba a tanec. Bude to tak zábavné." "Ha-ha! Popelko!" Macecha se hlasitě zasmála. „Nepůjdeš na ples. Ty nejsi dobrá dáma!" Příprava na ples Nevlastní sestry neustále mluvily o plese. "Budu nosit své oblíbené šperky," řekla Gerta "Budu tančit s princem," řekla Trudy. "Hmph!" řekla Gerta. „Princ s tebou tančit nebude. Bude příliš zaneprázdněn tancem se mnou!" "Dívky, děvčata," řekla nevlastní matka. "Princ bude tančit s vámi oběma." "Jak to víš?" zeptala se Trudy. Macecha se zlomyslně usmála. „Princ hledá ženu. Takže bude tančit se všemi dámami.“ Trudy a Gerta slastí tleskali. "Musíte na něj obě udělat dojem," řekla nevlastní matka. „Pak si bude chtít vzít jednu z vás. A může se přestěhovat do paláce!" Později Macecha našla Popelku. „Musíš mým dcerám vyrobit krásné šaty. Všechno musí být perfektní!" Popelka vyrobila dvě krásné róby. Nevlastní sestry si je oblékají. "Vypadám nádherně!" řekla Trudy. "Taky vypadám nádherně!" řekla Gerta. Trudy se podívala na Popelku. "Chudák Popelka," zašeptala. "Bude ti chybět ples." Macecha se otočila. „Ticho, Trudy! Popelka má co dělat!" křičela. "Zůstane doma a bude drhnout podlahy." Konečně byla plesová noc. "Sbohem, Popelko!" volaly nevlastní sestry. Popelce z očí vyklouzly slzy. Začala vzlykat. Návštěvník Popelka se cítila hrozně. Její nevlastní sestry byly na luxusním plese. Ale byla sama doma. "Kéž bych mohl jít na ples." Popelka si utřela slzy. "Nesmím se litovat," řekla. "Mám spoustu práce." Popelka dostala hadr a kbelík. Klesla na ruce a kolena. A začala drhnout. Popelka něco zaslechla. "Co to bylo?" pomyslela. Vyšla ven. U fontány byla malá žena. Měla jiskřivá křídla. "Jejda," řekla. "Jsem celá mokrá!" Popelka zalapala po dechu. "K-kdo jsi?" "Jsem tvoje víla kmotra," řekla žena. Vstala a zamávala křídly. Víla přiletěla k Popelce. "Jsem tu, abych tě zkontrolovala," řekla. "Chtěla jsem se ujistit, že jsi v pořádku." Popelka překvapeně zírala. Najednou propukla v pláč. "Moje drahá!" řekla víla. "Co se děje? Řekni mi to!" "Nejsem v pořádku," řekla Popelka. „Můj život je hrozný! Pracuji a pracuji a pracuji. A dnes večer. . ." "Chceš jít na ples," řekla víla. Popelka přikývla. "Ano, ale-" Víla se zářivě usmála. "Pak půjdeš!" Splní se přání Popelka zírala na svou vílu kmotru. "Vážně? Můžu jít na ples?" Kmotra přikývla. "Ano. Běž do zahrady a přines mi dýni." "Dýni?" Popelka šla do zahrady. Našla pěknou dýni a běžela zpátky. "Tady!" Popelka postavila dýni před kmotru Kmotřička na něj poklepala hůlkou. Zap! Z dýně byl nyní zlatý kočár! "Dále potřebujeme nějaké koně," řekla kmotra. "Najdu nějaké myši!" řekla Popelka. Kmotřička počítala. "Jedna dva tři čtyři." Zap! Myši se proměnily v spřežení koní. "Hmm." Kmotřička se rozhlédla. "Kdo bude řídit zlatý kočár?" "Ve sklepě jsou krysy," řekla Popelka. "Perfektní!" odpověděla kmotra. "Přines mi jednu!" Zap! Brzy tam stál veselý řidič s vousy. Zap! Zap! Ze dvou ještěrek se stali pohlední sluhové. Kmotra se usmála. "Tvúj kočár je připraven, má drahá!" "Ale ." Popelka ukázala na své oblečení. Víla se jí lehce dotkla hůlkou. Zap! Popelčiny ošklivé hadry byly pryč. Nyní měla na sobě krásné šaty se třpytivými drahokamy. A na jejích nohách. . . Popelka měla nejhezčí skleněné střevíčky na světě! Vlezla do kočáru. "Sbohem, kmotřičko! Jdu na ples!" Princezna přijíždí Zlatý kočár vyrazil po silnici. "Počkejte!" volala kmotra. Kočár se zastavil. Popelka se ohlédla. "Co je to?" "Dnes večer se musíš řídit jedním pravidlem," řekla kmotra. "Musíš opustit ples do půlnoci nebo..." "Ano?" zeptala se Popelka. "Šup!" Řekla kmotra. „Váš zlatý kočár zmizí . Tvé šaty se promění zpět v hadry." Popelka přikývla. „Slibuji, kmotra. Opustím ples do půlnoci." Koně opět vzlétli. "Děkuji!" volala Popelka. Na plese princ tančil s mnoha krásnými dámami. Jedna krásná dáma mluvila příliš mnoho. Jedna krásná dáma tančila příliš rychle. Jedna milá dáma mu šlápla na prsty. "To je nuda," pomyslel si princ. Vyšel ven a povzdechl si. Na plese bylo mnoho krásných dam. Ale on si žádnou z nich vzít nechtěl. V tu chvíli si princ něčeho všiml. Přicházel zlatý kočár. "Kdo je to?" řekl. "Vypadá to jako krásná princezna!" Zlatý kočár dorazil do paláce. Popelka uviděla pohledného mladého muže. "Princ!" zašeptala. Princ se vrhl po schodech dolů. "Ahoj," řekl tiše. Uklonil se a vzal Popelku za ruku. Princ a Popelka vstoupili do tanečního sálu. Všichni ztichli. "Kdo to je?" zašeptali. "Kdo je ta krásná princezna?" Ples Popelka tančila s princem. Král a královna je sledovali. "Jaká krásná princezna!" říkali. Pěkné dámy také zíraly. "Kdo vyrobil šaty pro princeznu?" zeptali se. "Chci jedny!" "Já také!" Pak se Popelka posadila s princem. Sluhové přinesli tácy s jídlem. Princ nic nejedl. Jen zíral na Popelku. Popelka spatřila své nevlastní sestry. Usmála se na prince. "Budu hned zpátky." Popelka přinesla svým nevlastním sestrám nějaké pamlsky. Poděkovali jí a každá se uklonila.Popelka se tiše zachichotala. Mysleli si, že je skutečná princezna! Princ a Popelka začali znovu tančit. Před půlnocí se Popelka zastavila. "Musím jít," řekla. "Ach," řekl princ smutně. „Zítra mám další ples. Přijdeš?" "Pokusím se," řekla Popelka. Doma čekala kmotra u ohně. "Ach, kmotra!" řekla Popelka. „Na plese jsem si to skvěle užila. Princ je tak krásný!" Popelčiny nevlastní sestry se brzy vrátily domů. Popelka zívla a protáhla se. Chovala se ospale. "Jaký byl ples?" zeptala se. Trudy se zamračila. "To bylo hrozné." "Objevila se nějaká hloupá princezna," řekla Gerta. "Potom nás princ ignoroval!" Popelka usnula s úsměvem. |
ContinuationDong!” said the clock. “I cannot hear you,” said the Prince. “The clock is too loud!” “Dong!” rung the clock. “Goodbye!” said Cinderella. Up, up the stairs she ran. “Dong!” went the clock. “Please, stop for a moment!” said the Prince. “Oh, dear!” she said as one glass slipper fell off her foot on the stair. But Cinderella kept running up. “Dong!” said the clock. “Please wait a moment!” said the Prince. “Dong!” rung the clock. “Goodbye!” Cinderella turned one last time. Then she rushed out the door. “Dong!” The clock was quiet. It was midnight. “Wait!” called the Prince. He picked up her glass slipper and rushed out the door. He looked around but could not see her blue dress anywhere. “This is all I have left from her,” he said, looking down at the glass slipper. He saw that it was made in a special way, to fit a foot like none other. “Somewhere there is the other glass slipper,” he said. “And when I find it, I will find her, too. Then I will ask her to be my bride!” From hut to hut, from house to house, went the Prince. One young woman after another tried to fit her foot inside the glass slipper. But none could fit. And so the Prince moved on. At last the Prince came to Cinderella’s house . “He is coming!” called one step-sister as she looked out the window. “At the door!” screamed the other step-sister. “Quick!” yelled the stepmother. “Get ready! One of you must be the one to fit your foot in that slipper. No matter what!” The Prince knocked. The stepmother flew open the door. “Come in!” she said. “I have two lovely daughters for you to see.” The first step-sister tried to place her foot in the glass slipper. She tried hard, but it just would not fit. Then the second step-sister tried to fit her foot inside. She tried and tried with all her might, too. But no dice. “Are there no other young women in the house?” said the Prince. “None,” said the stepmother. “Then I must go,” said the Prince. “Maybe there is one more,” said Cinderella, stepping into the room. “I thought you said there were no other young women here,” said the Prince. “None who matter!” said the stepmother in a hiss. Cinderella stepped up to him. The Prince got down on one knee and tried the glass slipper on her foot. It fit perfectly! Then, from her pocket Cinderella took out something. It was the other glass slipper! “I knew it!” he cried. “You are the one!” “WHAT?” shouted a step-sister. “Not HER!” screamed the other step-sister. “This cannot BE!” yelled the stepmother. But it was too late. The prince knew that Cinderella was the one. He looked into her eyes. He did not see the cinders in her hair or the ashes on her face. “I have found you!” he said. “And I have found you,” said Cinderella. And so Cinderella and the Prince were married, and they lived happily ever after. | Dong!" řekly hodiny. "Neslyším tě," řekl princ. "Hodiny jsou příliš hlasité!" "Dong!" zvonit hodiny. "Ahoj!" řekla Popelka. Nahoru, po schodech běžela. "Dong!" běžely hodiny. "Prosím, zastavte se na chvíli!" řekl princ. "Ach, drahý!" řekla jako jedna skleněná obuv spadla z nohy na schodech. Ale Popelka stále utíkala "Dong!" řekly hodiny. "Prosím, počkej chvíli!" řekl princ. "Dong!" zvonit hodiny. "Ahoj!" Popelka se naposledy otočila. Pak vyběhla ze dveří. "Dong!" Hodiny byly tiché. Byla půlnoc. "Počkejte!" zavolal princ. Zvedl její skleněnou obuv a vyběhl ze dveří. Rozhlédl se, ale neviděl ji její modré šaty jsou kdekoli. "To je vše, co mi po ní zbylo," řekl a podíval se dolů na skleněnou obuv. Viděl, že to bylo vyrobeno zvláštním způsobem, padnou na nohu jako nikdo jiný. "Někde je ta druhá skleněná obuv," řekl. "A až to najdu, najdu ji také." Pak ji požádám, aby byla mou nevěstou!" Od chaty k chatě, od domu k domu, šel princ. Zkoušela to jedna mladá žena za druhou aby se její noha vešla do skleněné obuvi. Ale žádná se nevešla. A tak princ pokračoval. Nakonec princ přišel do Popelčina domu . "Přichází!" volala jedna nevlastní sestra když se dívala z okna. "U dveří!" křičela druhá nevlastní sestra. "Rychlý!" křičela macecha. "Připravit se! Jedna z vás musí být ten pravá aby se ti vešla noha do té boty. Bez ohledu na to, jak!” Princ zaklepal. Macecha otevřela dveře. "Pojď dovnitř!" řekla. „Mám dvě krásné dcery abyste viděli." První nevlastní sestra to zkusila aby položila nohu do skleněné boty. Hodně se snažila, ale prostě to nešlo. Pak to zkusila druhá nevlastní sestra aby se jí vešla noha dovnitř. Také se snažila a snažila ze všech sil. Ale žádné nebyly. "Nejsou v domě žádné další mladé ženy?" řekl princ. "Žádné," řekla nevlastní matka. "Pak musím jít," řekl princ. "Možná je ještě jedna," řekla Popelka a vstoupila do pokoje. "Myslel jsem, že jsi říkala, že jsou." žádné další mladé ženy tu nejsou,“ řekl princ. "Nikdo, na kom záleží!" řekla macecha zasyčeně. Popelka k němu přistoupila. Princ poklekl na jedno koleno a zkusil to skleněnou botu na její nohu. Sedí perfektně! Pak Popelka něco vytáhla z kapsy. To byla ta druhá skleněná bota! "Věděl jsem to!" vykřikl. "Jsi ta jediná!" "CO?" křičela nevlastní sestra. "NE ONA!" křičela druhá nevlastní sestra. "Tohle nemůže být!" křičela macecha. Ale už bylo pozdě. Princ věděl, že Popelka je ta pravá. Podíval se jí do očí. Neviděl oharek ve vlasech ani popel na její tváři. "Našel jsem tě!" řekl. "A já jsem tě našla," řekla Popelka. A tak se Popelka a princ vzali a žili šťastně až do smrti. |
PopelkaBratři Grimmové yl jednou jeden bohatý muž a tomu onemocněla milovaná žena, a když cítila, že přichází konec, zavolala si k posteli svoji jedinou dcerušku a pravila jí: „Milované dítě, zůstávej dobrá a zbožná, pak při tobě bude náš Pán vždy stát a já se na tebe budu dívat z nebe.“ A sotva domluvila, zavřela oči a zemřela. A bylo to k žalu a bylo to ke smutku. Dcerka jí chodila každý den na hrob a usedavě tam plakala a byla stále tak dobrá a zbožná, jak by si to matička přála. Pak přišla zima a pokryla hrob sněhem jako bílým šátkem, a když jarní sluníčko stáhlo bílé sukno pryč, oženil se otec s jinou ženou. Nová matka přivedla do domu dvě dcery, které byly krásné jako bílý den, ale zlé jako černá noc. Teď ubohé pastorce nastaly věru zlé časy. ednoho krásného rána přišla maceše moudrá myšlenka: „Proč by měla ta hloupá husa sedět u stolu s námi? Kdo chce jíst náš chleba, musí si ho napřed zasloužit. Marš za děvečku!“ Vzala dívence všechny její krásné šaty a hodila jí starou šedivou halenu a dřeváky. „Podívejme se na tu naši hrdopýšku, jakpak je vyšňořená!“ smála se a zavedla ji do kuchyně. Tam ji přidělila ty nejtěžší práce; od toho dne měla dívka co dělat od časného rána do pozdního večera. Vstávala za kuropění, aby nanosila vodu, rozdělala oheň, uvařila a umyla nádobí. A kdyby měla dlouhou chvíli, tu měla svoje sestry, které ji zaměstnávaly všelijakými zlomyslnostmi, které je napadly, aby ji trápily; vysmívaly se jí a poštívaly ji, házely jí hrách a čočku do popela a ona pak musela sedět a přebírat to. Večer, když byla prací unavena k samé smrti, nečekala na ni měkká postel jako kdysi, musela ulehnout vedle krbu do popela. A protože byla stále celá zaprášená a špinavá, brzy všichni její vlastní jméno zapomněli a začali jí říkat Popelka. ednou se událo, že se otec chystal na výroční trh a zeptal se dcer, co jim má přinést. „Krásné šaty!“ odvětila první. „Perly a drahokamy!“ řekla druhá. „A tobě, Popelko?“ zeptal se: „Co ty bys chtěla?“ „Otče, první větévku, která vám na zpáteční cestě zavadí o klobouk, tu mi přineste.“ Otec nakoupil pro dvě nevlastní dcery krásné šaty, perly a drahokamy a vydal se domů. Když projížděl hustým lesem, šlehnul ho jeden lískový prut a srazil mu klobouk. Tak ten prut ulomil a vzal s sebou. Doma dal nevlastním dcerám, co si přály, a Popelce proutek z lískového keře. Ta mu poděkovala, běžela k matčinu hrobu a proutek zasadila do země. A světe, div se! Protože ho každý den hojně zalévala slzami lítosti a smutku, vyrazil kořínky, zazelenal se a za nějakou chvíli z něj byl krásný stromek. A nebyl to stromek jen tak ledajaký, na tomto stromku sedával bílý holoubek, a když Popelka vyslovila nějaké přání, tu jí holoubek to, co si přála, daroval. tom čase se král té země rozhodl, že ožení syna, a tak po starodávném zvyku uspořádal ples, který měl trvat tři dny, a pozval na něj všechny krásné dívky z celé říše, aby si syn mohl vybrat. Z toho každé krasavici poskočilo srdce v těle, nejinak i těm dvěma nevlastním sestrám. Tahle zpráva je měla k posedlosti a shonu a spěchu, zavolaly Popelku a poroučely jí: „Učesej nám vlasy, vykartáčuj nám botky, utáhni nám pevně šněrovačky, jdeme na svatbu na královský zámek!“ Popelka poslechla, ale plakala, protože by také ráda šla s nimi, i prosila macechu, aby jí to byla dovolila. „Ty, Popelko?“ odvětila macecha: „Vždyť jsi celá od prachu a špíny a chtěla bys na svatbu? Nemáš žádné šaty ani boty a tancovat neumíš!“ Ale když Popelka neustala v prosbách, tu macecha nakonec pravila: „Nasypu ti do popela mísu čočky, a když tu čočku během dvou hodin přebereš, tak můžeš jít s námi.“ Tu Popelka vyběhla zadními dveřmi na zahradu a zavolala: „Milí holoubkové, něžné hrdličky, ptáčkové z pod klenby nebeské, poleťte ke mně, pomozte mi přebírat, dobrá zrnka do misky, ta špatná do volátka!“ Tu do kuchyně přiletěli oknem dva bílí holoubkové, za nimi hrdličky a nakonec tam cvrlikali a poletovali všichni ptáčkové, co jich na obloze lítá; snesli se do popela. Holoubkové pokývali hlavičkami a začali zobat zob! zob! a po nich i ostatní ptáčkové zob! zob! a všechna dobrá zrníčka házeli do misky. Sotva uběhla jedna hodina, byli ptáčkové s tou prací hotovi a uletěli opět pryč. opelka běžela s mísou k matce a těšila se a věřila, že bude moci jít na ples. Ale macechy mají prapodivné zvyky! Tato pravila: „Ne, Popelko, nemáš žádné šaty a neumíš tancovat, byla bys jen k smíchu.“ A když Popelka plakala, tu jí řekla: „Když vybereš z popela za jednu hodinu dvě mísy čočky, můžeš jít s námi!“ a myslila si: „Nepůjdeš stejně nikam!“ A když čočku vysypala do popela, tu Popelka vyběhla zadními dveřmi na zahradu a zavolala: „Milí holoubkové, něžné hrdličky, ptáčkové z pod klenby nebeské, poleťte ke mně, pomozte mi přebírat, dobrá zrnka do misky, ta špatná do volátka!“ Tu do kuchyně přiletěli oknem dva bílí holoubkové, za nimi hrdličky a nakonec tam cvrlikali a poletovali všichni ptáčkové, co jich na obloze lítá; snesli se do popela. Holoubkové pokývali hlavičkami a začali zobat zob! zob! a po nich i ostatní ptáčkové zob! zob! a všechna dobrá zrníčka házeli do misky. Sotva uběhla půlhodina, byli ptáčkové s prací hotovi a uletěli opět pryč. Tu zanesla Popelka mísu matce, těšila se a věřila, že bude moci jít na ples. Ale macecha pravila: „Nic ti nepomůže, s námi nepůjdeš, nemáš šaty a neumíš tancovat, nebudeme skrze tebe k posměchu!“ A s těmi slovy se k Popelce obrátila zády a pospíchala se svými pyšnými dcerami pryč. A bylo to! opelka zůstala doma sama, a tak běžela k matčinu hrobu pod lískovým keřem a volala: „Stromku, třepotej se a chvěj! Zlatem a stříbrem mne oblékej!“ A holoubek nelenil a hodil jí dolů zlatem a stříbrem zdobené šaty a hedvábné, stříbrem vyšívané střevíčky. Ve chvilce se Popelka oblékla a šla na ples. Její matka ani sestry jí nepoznaly, pomyslily si, že to musí být nějaká cizí princezna, tak krásně vypadala. Kdepak Popelka, ta přece sedí doma ve špíně a přehrabuje se v popelu! A už u ní byl princ, vzal ji za ruce a tancoval jen s ní, a když si pro Popelku přišli i jiní tanečníci, tu jim pravil: „To je moje tanečnice!“ Tak tancovali, dokud nebyl večer a Popelka chtěla jít domů, ale princ jí řekl: „Půjdu s tebou a doprovodím tě!“ Rád by totiž věděl, odkud ta krásná dívka pochází. Ale Popelka mu cestou utekla a schovala se do holubníku. Tak tam princ čekal, dokud nepřišel Popelčin otec, tomu pak řekl, že se mu tam schovala cizí princezna. Tu si stařec pomyslil: „To by musela být Popelka.“ A nechal si poslat pro sekeru a holubník podťal, ale uvnitř nikdo nebyl. A když přišel otec domů, ležela Popelka ve svých špinavých šatech v popelu, protože z holubníku dávno už seskočila a běžela k lískovému keři, tam si stáhla šaty a položila je na hrob, holoubek je zase odnesl a ona si oblékla svůj šedivý kabátek a ulehla do popela v kuchyni. byl tu druhý plesový den, když se sestry s macechou odebraly na zámek, běžela Popelka k lískovému keři a zvolala: „Stromku, třepotej se a chvěj! Zlatem a stříbrem mne oblékej!“ A holoubek měl zase šaty a ještě krásnější než včera. Když se v nich objevila na plese, byli všichni celí zkoprnělí. Princ na Popelku už čekal, hned ji popadnul za ruku a tancoval zase jen s ní. Když pro ni přišel jiný tanečník, tu pravil: „To je moje tanečnice!“ A když byl večer a chtěla domů, tu šel princ zase s ní, protože chtěl vědět, z kterého domu pochází, ale Popelka mu cestou zase utekla a vběhla do zahrady za domem. Tam stála krásná hrušeň, vyšplhala po ní rychle jako veverka nahoru a princ netušil, kam se poděla. Počkal, dokud nepřišel její otec a řekl mu: „Ta krásná dívka mi zase zmizela a já si myslím, že je na téhle hrušni.“ Otec si pomyslel: „To by musela být Popelka.“ Poslal si pro sekeru a strom podťal, ale nikdo na něm nebyl. A když přišel domů, našel Popelku ležet v popelu; jak by taky ne, když na druhé straně z toho stromu seskočila, krásné šaty zanesla holoubkovi k lískovému keři a zase si oblékla svoji špinavou halenu. řetího dne, když byli ostatní už na plese, běžela Popelka opět k matčinu hrobu a zvolala: „Stromku, třepotej se a chvěj! Zlatem a stříbrem mne oblékej!“ A tyhle holoubkovy šaty to vám byla nádhera a střevíčky byly celé ze zlata. Když přišla na ples, všichni rázem oněměli. Princ tancoval celou dobu jen s ní, a když si o ni žádal někdo jiný, tu pravil: „To je moje tanečnice!“ Když byl večer, chtěla jít Popelka domů, princ ji doprovázel, ale ona mu zase utekla. Ale princ nastražil lest, nechal natřít schody smůlou, a když po nich Popelka běžela, uvíznul jí ve smůle levý střevíček. Ten princ našel, byl malinký a půvabný a celý ze zlata. ruhého rána šel princ k domu, kde se mu dívka vždy ztratila, a řekl Popelčinu otci: „Žádná jiná se nestane mnou nevěstou než ta, které padne na nohu tento zlatý střevíček.“ Tu se obě sestry zaradovaly, měly obě krásné malé nožky. Ta nejstarší popadla střevíček a šla do komory, aby si ho vyzkoušela. Ale kvůli velkému palci ho neobula, střevíček jí byl malý, tu jí matka podala nůž a pravila: „Ten palec uřízni, až se staneš královnou, nebudeš chodit pěšky!“ Tak dívka palec uřízla, natěsnala nohu do střevíčku, potlačila bolest a šla k princi. Ten posadil nevěstu na koně a jel s ní pryč. Ale cesta vedla kolem toho hrobu, kde na lískovém keři seděli dva holoubkové a volali: „Hleďme na ten zjev, ze střevíčku kane krev! Střevíček malý přec byl, princ návku [pozn1] si vyvolil!“ Tu se princ podíval na dívčinu nohu a uviděl krev. Obrátil koně a zavezl falešnou nevěstu zpátky domů, kde jim řekl, že to není ta pravá, že má střevíček vyzkoušet jiná dívka. ak vzala střevíček ta mladší a šla do komory, palec do střevíčku vklouzl lehce, ale patě se nechtělo. Matka dceři podala nůž a řekla: „Uřízni si kus paty, až budeš královna, nebudeš chodit pěšky!“ Tak si dívka uřízla kus paty a nohu natěsnala do střevíčku, potlačila bolest a šla k princi. Ten ji posadil na koně a jeli pryč. Když jeli kolem hrobu, kde na lískovém keři seděli holoubci, ti volali: „Hleďme na ten zjev, ze střevíčku kane krev! Střevíček malý přec byl, princ návku si vyvolil!“ Tu se princ podíval dolů na její nohu a uviděl, jak má punčošku celou krvavou. Tak obrátil koně a přivedl falešnou nevěstu zpět domů. „To není ta pravá!“ řekl: „Nemáte ještě jinou dceru?“ „Ne!“ odvětil otec: „Jen po mé zemřelé ženě zůstala mrňavá Popelka, ale ta nemůže být tvoji nevěstou.“ Princ mu řekl, aby pro ni poslal, ale matka odvětila: „Ale ne, ta je tak špinavá, že si vůbec nemohu dovolit vám ji ukázat.“ Ale princi nedal jinak, dokud Popelku nezavolali. opelka si umyla ruce a obličej, vešla dovnitř a poklekla před prince, který ji podal zlatý střevíček. Posadila na stoličku a sundala si dřevák a obula si střevíček, padl ji jako ulitý. A když se postavila a princ uviděl její obličej, tu poznal onu krásnou dívku, se kterou tančil a zvolal: „To je moje pravá nevěsta!“ Macecha a obě sestry se vyděsily a zlostí byly celé bez sebe, ale princ posadil Popelku na koně a jel s ní pryč. Když jeli kolem lískového keře, tu ti dva bílí holoubci zazpívali: „Hleďme na ten zjev, ve střevíčku žádná krev! Střevíček její to byl, princ dobře si vyvolil!“ A když to zazpívali, slétli z lískového keře a sedli si Popelce na ramena, jeden na pravou, druhý na levou stranu. dyž princ slavil s Popelkou svatbu, přišly na ní i ty dvě falešné sestry. Chtěly se jí vlichotit a zajistit si podíl na jejím štěstí. Když šli svatebčané do kostela, byla ta starší sestra po její pravici a mladší po levici, tu holoubci každé z nich vyklovli oko. Když pak vycházely z kostela, byla ta starší sestra po levici a mladší po pravici, holoubci jim vyklovli to zbylé oko. A tak byly za svoji zlobu a závist potrestány slepotou až do konce svých dní. |